Vesnice Opolenec byla pravděpodobně založena v souvislosti s výstavbou hradu Kašperk (mimochodem nejvýše položeného královského hradu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku).

První zpráva pochází z roku 1436, kdy ves patřila Sušici. V roce 1584 se Opolenec stal majetkem Kašperských Hor a zůstal jím až do zrušení poddanství (polovina 19. století). Od poloviny 20. století katastr vesnice je opět spravován městem Kašperské Hory.

Po třicetileté válce zde podle berní ruly (r. 1654) stávalo 5 velkých a 2 malé usedlosti. Na konci 18. století zde bylo 13 usedlostí, do roku 1910 tento počet vzrostl na 22 (160 obyvatel, z toho šest Čechů). Nejvíce obyvatel, bez mála 180, dosáhl Opolenec před II. světovou válkou.

V době II. světové války byl Opolenec přímou součástí Německé říše.

Důsledkem 2. světové války bylo odsunutí původního německého obyvatelstva do Německa. Statky pak byly přiděleny jiným československým občanům, kterým bylo bydlo následně rovněž zabaveno v důsledku kolektivizace. Vesnice se pak stala spíše ubytovnou pro zaměstance nově vznikajících státních statků. Po výstavbě nových bytových domů v okolních městech a městečkách opadla potřeba bydlení v Opolenci a vesnice se počala vylidňovat. Tak na přelomu 60. a 70. let začali Opolenec opanovávat chalupáři. Nejdřív si stavení pronajímali, později je začali i kupovat. Vesnice se začala opět zvelebovat.

Opolenec v 70. a 80. letech byl  zcela rekreační vesnicí, tj. až na výjimky bez trvale přítomného obyvatelstva.

Dnes vesnice stále slouží především rekreantům. Změna oproti socialistickým létům je patrna pouze na okolních polnostech, kde pšenici a kukuřici vystřídal pasoucí se dobytek.